
Oliva Otmar, Česká republika, 687 07 Velehrad, Buchlovická 9
*19. února 1952 Olomouc
akademický sochař, medailér
Studia:
Střední uměleckoprůmyslová škola v Uherském Hradišti (1967-1972,) Akademie výtvarných umění v Praze (1972-1978) • Studijní pobyt: 1975 Středomoří (Řecko ad.), studijní cesta, která zásadně ovlivnila jeho spirituálně duchovní orientaci, od r. 1993 pobývá opakovaně v Centro Aletti v Římě (spolupráce s P. M. I. Rupnikem, filozofem, teologem) • Činnost: v r. 1979 odsouzen a vězněn za šíření tiskovin Charty 77; pedagogická činnost: profesor na Scuola dell' arte Spirituale při Studijním institutu Ezio Aletti v Římě (od r. 1995); volná sochařská tvorba je duchovně orientovaná (křesťanské duchovní tradice); v 1. pol. 80. let vytváří kolekci volných soch motivovaných králem Ubu Alfréda Jarryho a současně vznikají sochy vedené montážní představou člověka-zvířete; v letech 1981-1994 spolupracuje se zvonařskou dílnou L. Dytrychové (vyzdobil 148 zvonů); při jeho ateliéru vzniká samizdatové vydavatelství Refugium Velehrad, upravuje a ilustruje některé tisky, dokončuje monumentální plastiku Sv. Jan Křtitel; součástí jeho ateliéru se stává kovolijecká dílna; v letech 1984-1986 vzniká rozsáhlý figurální cyklus drobných prací s tématem Napoleona Bonaparte a následně četné sochařské variace na téma Paridův soud; 1986-1987 vytvořil komorní i větší sochařské studie a nakonec monumentální plastiku sv. Leopolda Mandiče; figurální tvorbu nelze oddělit od prací s funkčně liturgickým určením, rok 1987 znamená počátek specializace na tvorbu kultovních a liturgických předmětů pojednávaných zároveň jako volná plastika - kříže, svícny, monstrance; 1989-1991 sochařské zpracování tématu Ďábel; 1993-1994 v Římě vzniká nová verze Sv. Leopolda Mandiče pro vatikánskou sbírku moderního umění • Člen: výtvarná skupina VM (od r. 1989)
Ceny:
cena ateliéru za pomník rodu Dientzenhoferů, Labyrint světa a ráj srdce, 1993 Cena Masarykovy akademie umění, 1998 Pamětní medaile III. odboje
Sympozia: 1990 Uherské Hradiště, II. roč. Mezinárodního sympozia lité medaile, plakety a drobné plastiky
Výstavy samostatné (výběr):
1983 Rýmařov, Okresní mírová rada; Velehrad, Show for two men (s T. Vážanem), 1985 Sovinec, Společné projekty (s M. Vochtou), 1986 Český Krumlov, Galerie Na Schodech (s T. Vážanem), 1987 Brno, Galerie mladých (s T. Vážanem); Brno, Minigalerie ČSAV, 1989 Olomouc, GVU, Setkání (s J. Jemelkou); Velehrad, Refugium Velehrad (s J. Rohelem), 1990 Praha, Atrium, Setkání (s J. Jemelkou); Brno, Galerie Stará radnice, Zvony pro Brno (s L. Dytrychovou); Uh. Hradiště, medailon při TSTTT 90'; Uh. Hradiště; Buchlovice, Mezinárodní slévárenský kongres PRECAST 90 (s J. Rohelem), 1991 Zlín, StG, zámek, grafický kabinet; Cheb, GVU, 1992 Žďár nad Sázavou, Art galerie (s J. Jemelkou); Hodonín GVU (s J. Jemelkou); Liptovský Mikuláš, Galéria P. M. Bohúňa, 1993 Vsetín, OVM (s J. Jemelkou); Uh. Hradiště, Galerie Exclusive; Zlín, StG (s K. Rechlíkem), 1994 Rožnov pod Radhoštěm, Galerie ZUŠ; Moravská Třebová, Z díla; Brno, MG, 1995 Olomouc Galerie Caesar (s J. Jemelkou), 1997 Uh. Hradiště, kaple věznice, Obětem politického násilí; Uh. Hradiště, knihkupectví Portal, Kresby, 1998 Litvínov, Schola humanitatis; Uh. Hradiště, Galerie Slováckého muzea, 1999 Uh. Brod, MJAK, 2001 Kroměříž, Muzeum Kroměřížska; Předklášteří u Tišnova, Porta coeli, Sochy, 2002 Olomouc, Galerie Primavesi; Kroměříž, Muzeum Kroměřížska, zámek Chropyně (s J. Jemelkou), 2003 Zlín, KGVU, Dotyky a souvislosti (s V. Vaculkou), 2009 Velehrad, Hoetel Mlýn; Praha, Parlament PS, Opus Velehradensis
Výstavy /zahraniční-samostatné (výběr):
1994 Vídeň (A), Velvyslanectví ČR (s J. Rohelem), 1997 Maribor (SLO, s J. Jemelkou), 2001 Řezno (D), Diecézní muzeum, In memoriam R. Brož (s R. Brožem, A. Šimotovou), 2007 Maribor (SLO)
Výstavy kolektivní (výběr od r. 2000):
1999/2000 Uh. Hradiště, GSM, Návraty II, 2001 Brno, Galerie U Dobrého pastýře, Skupina VM, 2002 Zlín, KGVU, III. nový zlínský salon, 2003 Kroměříž, Muzeum Kroměřížska, Malá galerie, Sochaři Zlínského kraje I.; Zlín, KGVU, Křesťanská tematika ze sbírky KGVU
Literatura:Slovníky, publikace: Kol., Kdo je kdo. Česká republika. 1991/1992, Ment of Achievement (BC Cambridge); Kol., Kdo je kdo. Česká republika. 1993/1994; Kdo je kdo v České republice 1994/95. Modrý jezdec, Praha, 1994; Kol., Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Díl II., Academia, Praha, 1995, s. 585; Kol.,Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-2002. Díl IX. Ml-Nou, Výtvarné centrum Chagall, Ostrava, 2002, s. 166-168; Zapletal, J., Bytem v hrůze: kresby z vězení/ Otmar Oliva; texty Jiří Dienstbier ... Ottobre 12, Velehrad, 2002, katalogy: Belohradská, Ľ. a kol., The Bronze Triangle. MMM, Kremnica, Városi galéria, Nyíregyháza, GSM, Uh. Hradiště, 1995; Černoušek, T., Otmar Oliva, Tomáš Vážan. Velehrad, 1983; Černoušek, T., Vaculík, L., Zapletal, J., Otmar Oliva. GVU, Cheb, 1991; Hockeová, J., Otmar Oliva, sochy. DU, Brno, 1990; Holešovský, K., Jedenáct moravských medailérů. MG, Brno, 1986; Hůla, J., Zapletal, J., Jan Jemelka, obrazy, grafika, Otmar Oliva, sochy. Muzeum Kroměřížska, Kroměříž, 2002; Perútka, M., Tóny kovu. Krajské vlastivědné muzeum, Olomouc, 1985; Sedláček, I., Ševeček, L., Otmar Oliva-plastiky. StG, Zlín, 1993; Zapletal, J., Jan Jemelka-obrazy, grafika. Otmar Oliva-sochy. Olomouc, 1989; Zapletal, J., Otmar Oliva. ART Galerie, Žďár nad Sázavou, 1992; Zapletal, J., Holešovský, K., Gabrielová, B., Sochař Otmar Oliva, komorní tvorba. MG, Brno, 1994; Zapletal, J., Altrichter, M., SJ., Černoušek, T., Oliva, O., Rupnik, I., M., SJ, Špidlík, T., Otmar Oliva. SM. Uh. Hradiště, 1998
filmotéka: Medailon Otmara Olivy, ČTV, režie: Lomský, 1991; Otmar, režie J. Gogola, J. Fojta, 1992; A přece zvoní, režie P. Makovička, 1992; Zrození (kříž pro Vaux). režie Chretins Médias Video (Francie), 1993

Dnes mezinárodně uznávaný sochař, olomoucký rodák, absolvent Střední uměleckoprůmyslové školy v Uherském Hradišti (1972) a Akademie výtvarných umění v Praze (1978), žije s manželkou Olgou a dětmi na Velehradě, kde má svůj ateliér se slévárnou. Genius loci cyrilometodějského poutního místa dokonale souzní s křesťanským smyslem jeho velmi rozsáhlého díla, které zahrnuje volnou plastiku, liturgické a obřadní (převážně církevní) artefakty, insignie, reliéfní výzdobu zvonů, sochařské řešení hrobů, pamětní desky, busty, medaile i velké komplexní sochařské realizace určené převážně do chrámových interiérů a urbanistických slohových prostor v České republice i v zahraničí. Do evropského povědomí vstoupila zejména jeho sochařská řešení výzdoby kaple Redemptoris Mater papeže Jana Pavla II. ve Vatikánu a výbava interiéru kostela Marie Matky Církve ve slovinském Mariboru. Jeho díla vlastní Vatikánské muzeum, Moravská galerie v Brně, Muzeum města Brna a galerie v Olomouci, Zlíně, Ostravě, Hodoníně, v Uherském Hradišti a řada soukromých sběratelů v Evropě i zámoří. Je držitelem Ceny Masarykovy akademie umění, Pamětní medaile 3. odboje, Řádu sv. Cyrila a Metoděje (za sochařskou výzdobu papežské kaple Redemptoris Mater ve Vatikánu). V 90. letech 20. století vyučoval na Scuola delĺ arte spirituale v Římě.
První závažnější sochařské práce, které myšlenkově předznamenávají celé jeho další směřování, vytvořil již na Akademii. Vznikli kolekce "Labyrint světa a ráj srdce" (1977) a "Pomník rodu Dientzhoferů" (1978), vyznamenaný Cenou ateliéru. Slibné začátky umělecké dráhy však přerušila politická represe. Byl uvězněn za šíření materiálů Charty 77. S depresivní tíhou vězení se vyrovnával tím, že kreslil volné ilustrace k básnické skladbě Jana Zahradníčka "Znamení moci" a skicoval návrhy své první monumentální sochy sv. Jana Křitele. Zásadním obratem pro jeho další existenci byl návrh zdobit plošnými obvodovými reliéfy s figurálními motivy světců zvony Laetitie Dytrychové z Brodku u Přerova. V letech 1981 - 1992 takto vzniká 148 zvonů. Po skončení spolupráce s dílnou Dytrychových následují další zvonařské zakázky a Oliva posléze vytváří a odlévá své zvláštní zvony - sochy. Po návratu z vězení dostává první stěžejní zakázku, liturgickou úpravu velehradské baziliky, na které spolupracuje s olomouckým architektem Tomášem Černouškem (realizace r. 1984). Vzniká prototyp řešení v mramoru, který pak rozvíjí ve velkém množství variant (převážně bronzových a mramorových) - mimo jiné v Kyselovicích, Řeznovicích, Brně - Líšni, v chrámu Marie Matky Církve ve slovinském Mariboru, v interiéru kaple Redemptoris Mater papeže Jana Pavla II. ve Vatikánu, obsahující kropenku, ambon, oltář, poutní kříž a papežský trůn (dokončeno roku 2000), v interiéru kostela P. Marie Sněžné v Olomouci, v brněnském chrámu na Petrově, v areálu mariánského poutního kostela na Svaté Hoře u Příbrami.
U příležitosti kanonizace Jana Sankandera v roce 1995 byl pověřen olomouckým arcibiskupem Janem Graubnerem, aby připravil návrh bronzové, stříbrné a zlaté pamětní medaile. Výsledek patrně vedl papeže Jana Pavla II. k rozhodnutí, aby Olivovi zadal návrh své výroční pontifikační medaile. V roce 1998 byla v šestitisícových sériích ražena v bronzu, stříbře a zlatě.
Trvalou základní součástí Olivova sochařského díla je volná plastika. Od studentských prací se vyvíjela přes monumentální bronzovou sochu sv. Jana Křtitele (1984), sérii postav Krále Ubu a Ptakočlověka, symbolizujících uzurpátorskou moc a úpadek lidství v totalitním režimu, přes velký soubor figur znázorňujících Napoleona a jeho maršála Soulta, motivy Paridova soudu (jako vyjádření úcty a obdivu k tvůrčím myšlenkám minulých epoch) a sochařských variací na téma Ďábel, až k dnes patrně nejslavnější soše padovského zpovědníka sv. Leopolda Mandiče (1987). Toto dílo je oslavou transcendence a překonání lidské tělesnosti. Bylo určeno do sakrálních prostor ve Štemberku a jeho druhá verze z roku 1994 je vystavena ve Vatikánu. Velká Olivova sochařská kolekce "Šachová hra" (1998), využívající kombinaci kovu a skla a opakovaná posléze v dalších variantách, je vlastně určitým návratem k tématu Labyrintu světa, kterým sochař kdysi začínal: lidský úděl jako hra osudu, věčnost, pomíjivost a opravdové jistoty, které máme bezpečně jen v srdci.