MEZINÁRODNÍ MEDAILÉRSKÉ SYMPOZIUM V UHERSKÉM HRADIŠTI

Otmar Oliva - sympozium 1990

27. září 2007 v 8:35 | MF |  Autoři


Oliva Otmar, Česká republika, 687 07 Velehrad, Buchlovická 9
*19. února 1952 Olomouc
akademický sochař, medailér
Studia:
Střední uměleckoprůmyslová škola v Uherském Hradišti (1967-1972,) Akademie výtvarných umění v Praze (1972-1978) • Studijní pobyt: 1975 Středomoří (Řecko ad.), studijní cesta, která zásadně ovlivnila jeho spirituálně duchovní orientaci, od r. 1993 pobývá opakovaně v Centro Aletti v Římě (spolupráce s P. M. I. Rupnikem, filozofem, teologem) • Činnost: v r. 1979 odsouzen a vězněn za šíření tiskovin Charty 77; pedagogická činnost: profesor na Scuola dell' arte Spirituale při Studijním institutu Ezio Aletti v Římě (od r. 1995); volná sochařská tvorba je duchovně orientovaná (křesťanské duchovní tradice); v 1. pol. 80. let vytváří kolekci volných soch motivovaných králem Ubu Alfréda Jarryho a současně vznikají sochy vedené montážní představou člověka-zvířete; v letech 1981-1994 spolupracuje se zvonařskou dílnou L. Dytrychové (vyzdobil 148 zvonů); při jeho ateliéru vzniká samizdatové vydavatelství Refugium Velehrad, upravuje a ilustruje některé tisky, dokončuje monumentální plastiku Sv. Jan Křtitel; součástí jeho ateliéru se stává kovolijecká dílna; v letech 1984-1986 vzniká rozsáhlý figurální cyklus drobných prací s tématem Napoleona Bonaparte a následně četné sochařské variace na téma Paridův soud; 1986-1987 vytvořil komorní i větší sochařské studie a nakonec monumentální plastiku sv. Leopolda Mandiče; figurální tvorbu nelze oddělit od prací s funkčně liturgickým určením, rok 1987 znamená počátek specializace na tvorbu kultovních a liturgických předmětů pojednávaných zároveň jako volná plastika - kříže, svícny, monstrance; 1989-1991 sochařské zpracování tématu Ďábel; 1993-1994 v Římě vzniká nová verze Sv. Leopolda Mandiče pro vatikánskou sbírku moderního umění • Člen: výtvarná skupina VM (od r. 1989)
Ceny:
cena ateliéru za pomník rodu Dientzenhoferů, Labyrint světa a ráj srdce, 1993 Cena Masarykovy akademie umění, 1998 Pamětní medaile III. odboje
Sympozia: 1990 Uherské Hradiště, II. roč. Mezinárodního sympozia lité medaile, plakety a drobné plastiky
Výstavy samostatné (výběr):
1983 Rýmařov, Okresní mírová rada; Velehrad, Show for two men (s T. Vážanem), 1985 Sovinec, Společné projekty (s M. Vochtou), 1986 Český Krumlov, Galerie Na Schodech (s T. Vážanem), 1987 Brno, Galerie mladých (s T. Vážanem); Brno, Minigalerie ČSAV, 1989 Olomouc, GVU, Setkání (s J. Jemelkou); Velehrad, Refugium Velehrad (s J. Rohelem), 1990 Praha, Atrium, Setkání (s J. Jemelkou); Brno, Galerie Stará radnice, Zvony pro Brno (s L. Dytrychovou); Uh. Hradiště, medailon při TSTTT 90'; Uh. Hradiště; Buchlovice, Mezinárodní slévárenský kongres PRECAST 90 (s J. Rohelem), 1991 Zlín, StG, zámek, grafický kabinet; Cheb, GVU, 1992 Žďár nad Sázavou, Art galerie (s J. Jemelkou); Hodonín GVU (s J. Jemelkou); Liptovský Mikuláš, Galéria P. M. Bohúňa, 1993 Vsetín, OVM (s J. Jemelkou); Uh. Hradiště, Galerie Exclusive; Zlín, StG (s K. Rechlíkem), 1994 Rožnov pod Radhoštěm, Galerie ZUŠ; Moravská Třebová, Z díla; Brno, MG, 1995 Olomouc Galerie Caesar (s J. Jemelkou), 1997 Uh. Hradiště, kaple věznice, Obětem politického násilí; Uh. Hradiště, knihkupectví Portal, Kresby, 1998 Litvínov, Schola humanitatis; Uh. Hradiště, Galerie Slováckého muzea, 1999 Uh. Brod, MJAK, 2001 Kroměříž, Muzeum Kroměřížska; Předklášteří u Tišnova, Porta coeli, Sochy, 2002 Olomouc, Galerie Primavesi; Kroměříž, Muzeum Kroměřížska, zámek Chropyně (s J. Jemelkou), 2003 Zlín, KGVU, Dotyky a souvislosti (s V. Vaculkou), 2009 Velehrad, Hoetel Mlýn; Praha, Parlament PS, Opus Velehradensis
Výstavy /zahraniční-samostatné (výběr):
1994 Vídeň (A), Velvyslanectví ČR (s J. Rohelem), 1997 Maribor (SLO, s J. Jemelkou), 2001 Řezno (D), Diecézní muzeum, In memoriam R. Brož (s R. Brožem, A. Šimotovou), 2007 Maribor (SLO)
Výstavy kolektivní (výběr od r. 2000):
1999/2000 Uh. Hradiště, GSM, Návraty II, 2001 Brno, Galerie U Dobrého pastýře, Skupina VM, 2002 Zlín, KGVU, III. nový zlínský salon, 2003 Kroměříž, Muzeum Kroměřížska, Malá galerie, Sochaři Zlínského kraje I.; Zlín, KGVU, Křesťanská tematika ze sbírky KGVU
Literatura:Slovníky, publikace: Kol., Kdo je kdo. Česká republika. 1991/1992, Ment of Achievement (BC Cambridge); Kol., Kdo je kdo. Česká republika. 1993/1994; Kdo je kdo v České republice 1994/95. Modrý jezdec, Praha, 1994; Kol., Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Díl II., Academia, Praha, 1995, s. 585; Kol.,Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-2002. Díl IX. Ml-Nou, Výtvarné centrum Chagall, Ostrava, 2002, s. 166-168; Zapletal, J., Bytem v hrůze: kresby z vězení/ Otmar Oliva; texty Jiří Dienstbier ... Ottobre 12, Velehrad, 2002, katalogy: Belohradská, Ľ. a kol., The Bronze Triangle. MMM, Kremnica, Városi galéria, Nyíregyháza, GSM, Uh. Hradiště, 1995; Černoušek, T., Otmar Oliva, Tomáš Vážan. Velehrad, 1983; Černoušek, T., Vaculík, L., Zapletal, J., Otmar Oliva. GVU, Cheb, 1991; Hockeová, J., Otmar Oliva, sochy. DU, Brno, 1990; Holešovský, K., Jedenáct moravských medailérů. MG, Brno, 1986; Hůla, J., Zapletal, J., Jan Jemelka, obrazy, grafika, Otmar Oliva, sochy. Muzeum Kroměřížska, Kroměříž, 2002; Perútka, M., Tóny kovu. Krajské vlastivědné muzeum, Olomouc, 1985; Sedláček, I., Ševeček, L., Otmar Oliva-plastiky. StG, Zlín, 1993; Zapletal, J., Jan Jemelka-obrazy, grafika. Otmar Oliva-sochy. Olomouc, 1989; Zapletal, J., Otmar Oliva. ART Galerie, Žďár nad Sázavou, 1992; Zapletal, J., Holešovský, K., Gabrielová, B., Sochař Otmar Oliva, komorní tvorba. MG, Brno, 1994; Zapletal, J., Altrichter, M., SJ., Černoušek, T., Oliva, O., Rupnik, I., M., SJ, Špidlík, T., Otmar Oliva. SM. Uh. Hradiště, 1998
filmotéka: Medailon Otmara Olivy, ČTV, režie: Lomský, 1991; Otmar, režie J. Gogola, J. Fojta, 1992; A přece zvoní, režie P. Makovička, 1992; Zrození (kříž pro Vaux). režie Chretins Médias Video (Francie), 1993
Ve dvou slovích

Dnes mezinárodně uznávaný sochař, olomoucký rodák, absolvent Střední uměleckoprůmyslové školy v Uherském Hradišti (1972) a Akademie výtvarných umění v Praze (1978), žije s manželkou Olgou a dětmi na Velehradě, kde má svůj ateliér se slévárnou. Genius loci cyrilometodějského poutního místa dokonale souzní s křesťanským smyslem jeho velmi rozsáhlého díla, které zahrnuje volnou plastiku, liturgické a obřadní (převážně církevní) artefakty, insignie, reliéfní výzdobu zvonů, sochařské řešení hrobů, pamětní desky, busty, medaile i velké komplexní sochařské realizace určené převážně do chrámových interiérů a urbanistických slohových prostor v České republice i v zahraničí. Do evropského povědomí vstoupila zejména jeho sochařská řešení výzdoby kaple Redemptoris Mater papeže Jana Pavla II. ve Vatikánu a výbava interiéru kostela Marie Matky Církve ve slovinském Mariboru. Jeho díla vlastní Vatikánské muzeum, Moravská galerie v Brně, Muzeum města Brna a galerie v Olomouci, Zlíně, Ostravě, Hodoníně, v Uherském Hradišti a řada soukromých sběratelů v Evropě i zámoří. Je držitelem Ceny Masarykovy akademie umění, Pamětní medaile 3. odboje, Řádu sv. Cyrila a Metoděje (za sochařskou výzdobu papežské kaple Redemptoris Mater ve Vatikánu). V 90. letech 20. století vyučoval na Scuola delĺ arte spirituale v Římě.
První závažnější sochařské práce, které myšlenkově předznamenávají celé jeho další směřování, vytvořil již na Akademii. Vznikli kolekce "Labyrint světa a ráj srdce" (1977) a "Pomník rodu Dientzhoferů" (1978), vyznamenaný Cenou ateliéru. Slibné začátky umělecké dráhy však přerušila politická represe. Byl uvězněn za šíření materiálů Charty 77. S depresivní tíhou vězení se vyrovnával tím, že kreslil volné ilustrace k básnické skladbě Jana Zahradníčka "Znamení moci" a skicoval návrhy své první monumentální sochy sv. Jana Křitele. Zásadním obratem pro jeho další existenci byl návrh zdobit plošnými obvodovými reliéfy s figurálními motivy světců zvony Laetitie Dytrychové z Brodku u Přerova. V letech 1981 - 1992 takto vzniká 148 zvonů. Po skončení spolupráce s dílnou Dytrychových následují další zvonařské zakázky a Oliva posléze vytváří a odlévá své zvláštní zvony - sochy. Po návratu z vězení dostává první stěžejní zakázku, liturgickou úpravu velehradské baziliky, na které spolupracuje s olomouckým architektem Tomášem Černouškem (realizace r. 1984). Vzniká prototyp řešení v mramoru, který pak rozvíjí ve velkém množství variant (převážně bronzových a mramorových) - mimo jiné v Kyselovicích, Řeznovicích, Brně - Líšni, v chrámu Marie Matky Církve ve slovinském Mariboru, v interiéru kaple Redemptoris Mater papeže Jana Pavla II. ve Vatikánu, obsahující kropenku, ambon, oltář, poutní kříž a papežský trůn (dokončeno roku 2000), v interiéru kostela P. Marie Sněžné v Olomouci, v brněnském chrámu na Petrově, v areálu mariánského poutního kostela na Svaté Hoře u Příbrami.
U příležitosti kanonizace Jana Sankandera v roce 1995 byl pověřen olomouckým arcibiskupem Janem Graubnerem, aby připravil návrh bronzové, stříbrné a zlaté pamětní medaile. Výsledek patrně vedl papeže Jana Pavla II. k rozhodnutí, aby Olivovi zadal návrh své výroční pontifikační medaile. V roce 1998 byla v šestitisícových sériích ražena v bronzu, stříbře a zlatě.
Trvalou základní součástí Olivova sochařského díla je volná plastika. Od studentských prací se vyvíjela přes monumentální bronzovou sochu sv. Jana Křtitele (1984), sérii postav Krále Ubu a Ptakočlověka, symbolizujících uzurpátorskou moc a úpadek lidství v totalitním režimu, přes velký soubor figur znázorňujících Napoleona a jeho maršála Soulta, motivy Paridova soudu (jako vyjádření úcty a obdivu k tvůrčím myšlenkám minulých epoch) a sochařských variací na téma Ďábel, až k dnes patrně nejslavnější soše padovského zpovědníka sv. Leopolda Mandiče (1987). Toto dílo je oslavou transcendence a překonání lidské tělesnosti. Bylo určeno do sakrálních prostor ve Štemberku a jeho druhá verze z roku 1994 je vystavena ve Vatikánu. Velká Olivova sochařská kolekce "Šachová hra" (1998), využívající kombinaci kovu a skla a opakovaná posléze v dalších variantách, je vlastně určitým návratem k tématu Labyrintu světa, kterým sochař kdysi začínal: lidský úděl jako hra osudu, věčnost, pomíjivost a opravdové jistoty, které máme bezpečně jen v srdci.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Oznámkujte naše webové stránky (jako ve škole známkou 1-5)

1
2
3
4
5

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama